padám, umírám

20. ledna 2013 v 1:21 | s.
Nahoru a dolů, stačí maličkosti.
Blázním.
Ztrácím se mezi realitou a fantazií.
Sny, sny..
Chvíli šťastná, chvíli prázdná.
Zamilovaná.
Nešťastně, s největší bolestí a vědomím, že to byla moje chyba.
Umírám a nebo se to už stalo.
Kdo mi podá ruku? Vytáhne mě nahoru?
Nevím, jestli to vůbec chci.
Každý den se můj svět mění.
Zítra to nikdy nebude jako dnes.
Děsí mě to.
Upadám do chvilek úplného vyčerpání.
Vyčerpání všech odpovědí na otázku 'proč, proč zrovna já'.
Všechny nesnáším. Protiví se mi lidi okolo mě.
Nechápou moje myšlení, chodí po povrchu.
Neznají hloubku. Ničeho.
Deprese, jizvy na srdci, na rukou.. jedny se zahojí a druhé už nikdy.
Hádej.
Nic z toho nesmažeš.
Všechno se to stává pomalu ale jistě tvojí součástí.
Cítíš jak se ti to dostává pod kůži.
Staré známé, nejlepší kamarádky, notak, otevři jim dveře, přivítej je, kdo jiný už ti teď pomůže?
Deprese ruku v ruce s anou, těší se až se opět zabydlí v tvé hlavě.
Tentokrát už navždy..
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama